Příroda nebo syntetika

Kdo chtěl prosadit zájem o výrobky z plastických hmot a další technologie, které vznikly na základě laboratorních pokusů, tomu se to dařilo zejména v šedesátých letech minulého století. Tehdy na to lidé zřetelně reagovali zvýšenou poptávkou a tak bylo poměrně snadné prodávat plastové kuchyňské nádobí a linoleum na podlahu. Tehdy lidé respektovali i umakartová jádra koupelen v paneláku a umakartová dýha se objevovala i při výrobě nábytku.

Experimentování s plasty probíhá v podstatě dodnes, ale stále více lidí přichází na to, že jim syntetika nenahradí přírodní materiály, a to jak z hlediska funkčnosti, tak i estetiky. Podobné názory panují i u podlahových krytin v interiéru i ve venkovním prostředí. Kdo se tedy rozhodne upustit od betonových dlaždic nebo zámkové dlažby a dá přednost venkovní kamenné dlažbě, co od tohoto rozhodnutí může očekávat?

Kámen se nerozpadne – na kameny může denně pršet, mohou být zasypány sněhem, může mrznout až do extrémních hodnot teplot pod bodem mrazu, může být vystaven slunečnímu žáru, může vát čerstvý vítr, a přesto se na povrchu kamene téměř nic nemění. Dochází jen k velmi nepatrné erozi, kterou pouhým okem ani nezaznamenáte. Jen si prohlédněte nějakou historickou kamennou stavbu, třeba nějaký hrad, abyste měli představu, že vás venkovní kamenná dlažba zřejmě přežije, tak jak přežila stavitele hradů a zámků.

Není toxický – žádné běžné stavební kamenné materiály nejsou toxické, můžete s nimi počítat i pro domácnosti, kde se pohybují malé děti nebo alergici.

Dobře vypadá – kámen dokáže vyzdobit byt či dům podobně, jako nábytek z dřevěného masivu.

Přijímejte z něj energii – každý kámen vyzařuje jistou energii, tu můžete přijímat i v kombinaci s vytápěním v podlaze, anebo se nabíjet venku na zahradě na kamenné dlažbě, absorbovanou sluneční energií.