Všichni víme, že ne všichni lidé jsou úplně stejní, že každý má své mouchy. Tohle samé platí samozřejmě taky o mužích, kteří jsou různí. Abych pravdu řekla, tak jsou taky ženy, které mají určité typy můžu, které vyhledávají pro svůj vztah a také na to, do koho se zamilují. Abych pravdu řekla, tak já někdy ani nevím, jaký mám styl na muže, protože kolikrát jsem si všimla, že ani nevím, koho bych měla milovat. Je to tak špatně anebo je to jenom nějaká výjimka? Kdoví, ale je to velmi zajímavé. Ostatně muži jsou zajímaví sami o sobě. A mě to někdy trápí, ale na druhou stranu mě zase těší, že já nemám na výběr.

Protože když slyším kolikrát své kamarádky, jak jsou z mužů nešťastné, tak si říkám, že jsem ráda že nikoho nemám. A někdy je opravdu lepší nemít partnera a být sama. Já sama jsem už pět let a myslím si, že to docela pohoda. I když je už otravné poslouchat okolí a rodinu, kteří se mě stále ptají, kdy si už konečně najde nějakého partnera, abych nebyla sama. Jenomže já sama nejsem. Protože mám vedle sebe svého syna. Synovi je osm let. Oba dva si rozumíme a vystačíme si sami. Myslím si, že kdybych si našla nějakého muže, tak by syn jenom žárlil. Protože syn mi říká, že je opravdu rád, že bydlíme jenom sami a že nikdo s námi jiný bydlet nebude.

Takže opravdu nevím, co bych dělala, kdybych si našla muže a bydlel s námi. Můj syn ti to asi nezvládl. Tak jsem si řekla, že ještě možná počkám tři čtyři roky, než budu hledat někoho, se kterým bych chtěla žít. Uvidím, jak se osud vyvine, třeba všechno bude v pohodě. A já konečně si najdou muže, po kterém už to moc toužím. Ale rozhodně bych si přála takového muže, který nebude tak moc žárlivý jako můj syn. věřte nebo ne, ale je to docela otravné, ale od syna je to zase roztomilé, jak má rád svou maminku. Tady si každý člověk musí uvědomit, co je pro něj důležité.